JAK TO VIDÍ MIMINKO

Když se dítě narodí má jen velice omezené schopnosti komunikace se svým okolím, pohybuje se buď díky vrozeným reflexům, pomocí nekoordinovaných trhavých pohybů celým tělem nebo s naší dopomocí. Polohu těla zaujímá takovou, do jaké ho dáme sami. Trvá mu přibližně rok než dokáže říct první smysluplné slovo, než se samo postaví v prostoru a udělá první krůčky. Ještě uběhne dlouhá doba než poskládá celou větu a řekne si, co potřebuje, jak se cítí a co chce.

Nemá to právě jednoduché. Může se snadno zdát, že nic nevnímá, necítí a ničemu nerozumí. Přebalit, nakojit nebo nakrmit, umýt a utišit, prostě ho obstarat… stačí to k životu? Dítě se rodí jako už dokonalý malý člověk, přírodou plně vybavený, citlivý a velice vnímavý k prostředí a lidem, se kterými žije. Na tomto základně se vytváří první zkušenost a představa o sobě, rodičích, o světě.

Každé dítě je jedinečné svým genetickým potenciálem, temperamentem a osobnostními projevy, rychlostí metabolismu a růstu, dokonce i potřebou spánku. Nepochybné však je, že pro všechny platí obecné vzorce chování a zákonitosti vývoje člověka. Všichni prochází geneticky naprogramovanými vzorci psychomotorického, sociálního a citového vývoje.

A všechno to začíná ještě mnohem dřív. Výzkumy ukazují, že už doba před početím a během těhotenství (chtěné/nechtěné těhotenství, životní styl, zdraví rodičů i jejich vzájemný vztah) má velký vliv na zdraví, vývoj a prožívání dítěte po celý život. Období strávené v matčině děloze má velké množství výhod, avšak je dobré myslet i na to, že nyní už jde o životy dva a každý stres, strach, obavy maminky i prostředí, kde žije, ho velice ovlivňují. Mnoho těchto strachů v maminkách vyvolává čtení ničím nepodložených negativních vět v některých časopisech, v televizi nebo na internetu. Bohužel někdy „straší“ i zdravotnický systém. Od okamžiku první návštěvy se maminka stává pacientkou, ačkoli vůbec není nemocná, ale pouze jen těhotná. A přitom je těhotenství jedním z nejpřirozenějších a nejkrásnějších období v životě. Stejně tak přirozené je mít naprosto zdravé dítě.

Právě v tomto období je skvělá příležitost zamyslet se nad sebou a svým životem. Mohla by to být pro nás výzva – pokusit se změnit způsoby svého myšlení a prožívání. Nejvíce se dítě učí příkladem, příkladem který mu dává jeho rodina a prostředí, ve kterém vyrůstá. Čili otázka zní: „Jaký život bychom chtěli pro své dítě?“

Vzkaz pro těhotné maminky:

Užijte si těhotenství, soustřeďte se na to hezké a těšte se na miminko. Přemýšlejte o děťátku od první chvíle jako o vzácném hostu, který se vás rozhodl navštívit a tak se k němu také chovejte. Zatím ho neznáte, ale brzy se poznáte a bude to pro vás ten nejmilejší člověk, kterého jste kdy potkala. Važte si toho, že si vás vybralo. Projevujte mu lásku a náklonnost ve svých myšlenkách a hlazením rostoucího bříška. Pokuste se s ním komunikovat. V duchu i nahlas si s ním povídejte a zpívejte mu.

Co zažívá miminko před narozením…

Přes stěnu dělohy miminko cítí houpavé pohyby v plodové vodě, která ho nadnáší. Díky omezenému prostoru v děloze cítí hranice svého těla, svoji polohu i velikost. Cítí matčino teplo, ochutnává plodovou vodu, může si cucat palec, dotýkat se vlastního těla a dělohy. Po celou dobu těhotenství se přizpůsobuje rytmu maminky, získává tak vlastní zkušenost a rozvíjí se jeho vzájemný vztah s maminkou. Nemusí přijímat potravu, trávit ani vylučovat.

Po narození ho čeká velký úkol – přizpůsobit se novým podmínkám mimo dělohu. A bez naší pomoci se to neobejde. V období několika týdnů po porodu se rodiče sžívají se svým miminkem, učí se empatii, učí se rozpoznávat jeho potřeby, jeho osobnost jako neopakovatelnou lidskou bytost.

Vzkaz pro novopečené maminky:

Máma je, a dlouho zůstane, tím nejdůležitějším člověkem v životě každého z nás. Tak jak jste se připravovala a postupně zvykala na příchod miminka, plynule navážete po jeho narození. Co vám v těhotenství připadalo nezvyklé možná až absurdní, nyní je pro vás běžnou součástí a komunikace s ním vám nečinní obtíže. Pokud to tak nebylo, nezoufejte. Nikdy není pozdě s tím začít.

Už od první chvíle po narození potřebuje miminko zejména vaši bezpečnou láskyplnou náruč a mazlení v takových polohách, které mu budou připomínat nitroděložní život. Povzbuzujte ho k jeho vlastní aktivitě při společných hrách v náruči i na podložce, kdy miminko uspokojí svoje sociální a emoční potřeby a zároveň posiluje svaly, které podporují peristaltiku střev (trávicí pochody) i svaly, které jsou důležité ke správnému vzpřímení stoji a chůzi, k rozvoji jemné motoriky, řeči a celkovému vývoji a příjemně se fyzicky unaví. V době odpočinku a spánku mu nabídněte takové podmínky, aby se cítilo stejně dobře jako ve vaší náruči, v teple, pohodlí a bezpečí se dosyta vyspalo a odpočinulo si, aby mělo dostatek síly a energie pro svůj růst a vývoj.

Milujte ho a naslouchejte jeho potřebám. Buďte mu k dispozici, protože takto malé miminko ještě nemá ponětí o čase a co se nám zdá jako chvilička, pro něj je celá věčnost.

V břiše bylo s vámi dítě spojeno pupeční šňůrou, toto pomyslné spojení matky s dítětem přetrvává ještě dlouho po jeho narození. Objeví-li se nějaký nový problém jako třeba pláč, nemoc, vyrážka apod. Zamyslete se: Co právě teď prožíváte? Nad čím přemýšlíte? Jaké změny se ve vašem životě dějí?

Dítě je skvělým „barometrem“ na vás a na dění kolem sebe.

Jak poroste a postupně se osamostatní potrvá ještě nějaký ten měsíc. Užijte si ten jedinečný a neopakovatelný čas se svým dítětem. Stojí to za to!