MUDr. Veronika Študlarová

„Zdraví a štestí jsou spolu v křehké rovnováze. Stejně jako děti nejsou samozřejmé. Jsou vzácným darem pro život tady na zemi a současně i velkou výzvou pro nás - rodiče.”

Kudy vedla moje cesta

Pocházím ze zdravotnické rodiny. Už na gymnáziu jsem se zajímala o člověka nejen po stránce tělesné, ale i duševní, a to skrze vlastní pohyb při praktikování asijského cvičení aikido, později tai-chi a čchi-kung. Na medicíně dostala má zvědavost hodně podnětů k zamyšlení. Nejdříve jsem se zajímala o tělovýchovné lékařství, sportovce a jejich tělesnou stránku. Na konci studia mi však chyběly některé dílky skládačky a já začala tápat, jestli je čistě biologická medicína cesta pro mě. Cesty člověka jsou nevyzpytatelné, a tak jsem se nakonec dostala k psychosomatice (MUDr. Vladislav Chvála a PhDr. Ludmila Trapková) a práci na dětské psychiatrii. Ale ani zde můj příběh zdaleka nekončí.

 

Mateřství

V momentě, kdy jsem se stala matkou, otevřel se mi dosud nepoznaný životní rozměr. Všechny své znalosti a zkušenosti jsem začala třídit a dalším podrobnějším studiem rozšiřovat. Absolvování odborných seminářů péče o dítě a seminářů specializovaných na psychomotorický vývoj u dětí mi v mnohém pomohlo. Pochopila jsem, jak málo někdy stačí ke zdravějšímu a spokojenějšímu pohybu a životu našich dětí a také jak významné a křehké je budování vzájemné citové vazby mezi rodiči a dětmi.

Respekt pocitů dítěte, respekt jeho vývoje a láskyplné, harmonické a podnětné rodinné prostředí považuji za základní předpoklad pro zdravý vývoj každého dítěte. Neméně důležitý význam má pak u dětí nemocných nebo ve vývoji jakkoli opožděných.


Jak BejbyKurz vznikl

Přidejte se na facebooku

Můj syn mě naučil zásadní věci a uvědomění - být sama k sobě upřímná a vyznat se ve svých pocitech a přáních. Když jsem ve stresu a není mi dobře, ani on se dobře necítí. Uvědomila jsem si, že bez vlastního citu a intuice se neobejdu.

Bohužel toto uvědomění nepřišlo tak samozřejmě v okamžiku příchodu miminka na svět. Ve chvíli, kdy jsem k němu dospěla, začal se u syna projevovat opožděný a nekvalitní psychomotorický vývoj. Začali jsme rehabilitovat, odstranili příčinu jeho potíží. Velkým pomocníkem při režimově i psychicky náročném cvičení „Vojtovky“ bylo začlenění metody manipulace s miminkem do běžné denní péče o něj. Díky tomu se tato odchylka srovnala. Jsem hrdá nejen na syna ale i na sebe, že jsme to společně dokázali. S ním jsem si ověřila všechny postupy a přístupy, které později dostávají název BejbyKurz.


Co mě rodičovství naučilo

Věřím, že každá máma a táta je tím nejlepším expertem na své dítě. Věřím, že děti se nejvíce učí naším vzorem, proto je třeba nejdříve začít u sebe, ve své rodině. Je to nekončící proces.

Věřím, že dítě se rodí jako dokonalá, originální a šťastná bytost a ví samo nejlépe, jak by se mělo vyvíjet. My rodiče mu to někdy v dobré víře či z neznalosti zákonitostí vývoje příliš usnadňujeme a tím ho nevědomky brzdíme. Proto věřím, že má smysl o tom mluvit a možná i provokovat ostatní k zamyšlení a inspiraci.

Záleží mi na lidech a dětech zvlášť. Líbí se mi dětská přirozenost, bezprostřednost a radost.

Ráda se hýbu a pochopila jsem, že je pro mě přirozený, vyvážený a bezbolestný pohyb důležitý. Mám ráda dobré jídlo, inspirující knihy a příběhy. Jsem ráda za každý den, kdy můžu objevovat něco nového, učit se a předávat své zkušenosti dál.


Jak to dělám

  • Přednáším na živých kurzech pro nastávající rodiče, rodiče s nejmenšími dětmi, prarodiče i pro všechny, co chtějí slyšet - ve skupině i individuálně
  • Píšu články a knihy, natáčím edukační videa

Vidím pozitivní změny přímo na kurzech a díky zpětné vazbě od rodičů. Mám radost z každého spokojenějšího, dobře prospívajícího miminka i každého spokojenějšího rodiče.

Proč to vlastně dělám

Protože vidím, jak spousta dětí a později i dospělých se díky špatné informovanosti a vzájemnému nepochopení stává zbytečnými pacienty rehabilitačních, ortopedických dokonce i chirurgických, psychologických, pedagogicko-psychologických a dalších pracovišť a jak se maminky často trápí a neví si rady se svými dětmi, pracuji na BejbyKurzu. Touto cestou jsem se vydala, protože práce s dětmi a jejich rodiči mě baví a dává mi smysl

Díky vám všem, kdo po ní jdete se mnou!

Veronika Študlarová