Dříve jsem si připadala poněkud zvláštně, když se veškerá má konverzace stáčena na dětské větry.
30 až 40 % miminek trpí po narození kojeneckou nebo také tříměsíční kolikou. Jedná se o jeden z nejčastějších problémů v ordinaci praktického dětského lékaře. Co to jsou kojenecké koliky? Jak je poznat? Proč kvůli nim propláčou miminka denně i několik hodin?
Také jste zažili ten pocit bezmoci, kdy nedokážete uklidnit své plačící miminko? Miminko usedavě pláče, má nafouklé bříško, různě se kroutí a prohýbá, přitahuje nožky k tělu, zatíná pěstičky a rudne v obličeji? Zkoušíte všechno možné, ale nic nepomáhá? Trvá to někdy i několik nekonečných hodin? Trápíte se a trhá vám to nejenom uši, ale i srdce? Jestli ano, pak se nejspíš jedná o tříměsíční koliku.
Takzvané „prdíky“ občas potrápí každé dítě. Mnohdy to může být způsobeno nevhodnou a nadýmavou stravou kojící maminky. Nebo velkým množstvím spolykaného vzduchu při krmení nebo kojení. Ale i například stres nebo nepohoda v rodině se může podílet na neklidu dítěte. Pokud se tyto stavy nevrací, není se třeba znepokojovat. Pokud se však periody neutišitelného pláče opakují častěji a trvají dlouho, pak zbystřete.
Kojenecká kolika se obvykle objevuje po 14 dni od narození a odeznívá po třetím měsíci věku.
Syndrom excesivního pláče (EP)
Kojenecká kolika se dává často do souvislosti s tzv.syndromem excesivního pláče. Platí zde pravidlo tří: jinak zdravý kojenec pláče častěji než 3 dny v týdnu, více než 3 hodiny denně po dobu delší než 3 týdny. S největší intenzitou v odpoledních a večerních hodinách. Je charakterizovaný přetrvávajícím pláčem kojence, kdy běžné postupy užívané k utišení dítěte selhávají.
Lindberg rozlišuje 3 hlavní typy teorií vysvětlující příčiny excesivního pláče:
Pravdou je, že to je nesnesitelně těžké. Co vám budu povídat. Já sama jsem si to zažila se svým synem. Přikládám příběh jedné z nás (napsaný s lehkou nadsázkou : )
Kolem „prdíků“ panuje spousta různých mýtů.
Jaké jsou nejčastější mýty o pláči a kolikách u novorozenců a malých kojenců?
Miminko hodně pláče, budí se a dožaduje se vaší pozornosti. Co uděláte? Chováte ho v náručí, utěšujete ho, houpete, polohujete, cvičíte, masírujete, vyzkoušíte různé pomůcky, lehátka, nosítka apod.
To vše v dobré víře, že mu chcete pomoci.
Schválně. Zkuste si spočítat, kolik času strávíte touto činností za den. Dejte si čas. Nespěchám.
Máte to?
Tak kolik? 3, 4, 5 hodin nebo i víc?
A teď spočítejte kolikrát ho zvednete, přehmátnete, pokládáte, předáváte,…
To už je trochu těžší. Ráda vám s tím pomůžu. Toto číslo je někdy vyšší než 350!!!
Pakliže je dítě nošeno a chováno svisle, v záklonu, se zapaženými horními končetinami za úroveň ramen, v asymetrických polohách, a navíc s ním ještě v těchto polohách hopsáme či natřásáme a podporujeme tím i jeho zvýšenou dráždivost a svalové napětí, má nevhodné podmínky na spaní a další, nedostane ani šanci se správně vyvíjet a být spokojené.
Myslela jsem si, že mé dítě je silné. Netušila jsem, že něco dělám špatně. Ani studium medicíny mi v tom nikterak nepomohlo. (Je škoda, že “škola rodičovství” u nás neexistuje.) Bohužel mé dítě tak silné, jak jsem předpokládala, nebylo. Následky nevhodné péče na sebe nenechaly dlouho čekat. Projevily se nesprávným pasením koníčů, záklonem a zapažováním, predilekcí hlavičky a jejím sležením na jedné straně, asymetrií těla a zvýšenou dráždivostí.
V této souvislosti bych ráda zmínila jednu dnes již vyvrácenou domněnku o vnímání novorozenců. Před několika málo desetiletími se předpokládalo, že novorozenci nemohou pociťovat bolest (O současných trendech v péči novorozence se dočtete v mém dalším článku). Dnes již víme, že tomu tak není. Dokonce se zjistilo, že nedonošenci (před 38. týdnem těhotenství) i novorozenci narození v termínu vnímají bolestivé podněty s větší intenzitou. V souvislosti s těmito poznatky se dnes uvažuje o novorozencích, kteří byli často invazivně (zasahující do integrity organismu) léčeni bez použití léků tišících bolest, jako o tzv. „nevyšetřitených“ dětech. Psychická souvislost je zřejmá. Tato malá miminka si na bolest dobře pamatují. Nesouhlasím s tím, že malé miminko toho mnoho nevnímá a pláče bezdůvodně. Jsem přesvědčena, že na dobrém začátku velice záleží…
Zdroj: Lindberg, T. (2000). Infantile colic: aetiology and prognosis. Act a Paediatrica, 89(1), 1-2.